- 5.11.2026
Rozsáhlé bojové operace, označované v aliančním prostředí jako Large-Scale Combat Operations (LSCO), tedy bojové operace velkého rozsahu proti technologicky vyspělému protivníkovi, znovu staví Armádu České republiky a NATO před problém, který je starý jako válka sama: jak protivníka přimět, aby viděl něco jiného, než je skutečnost, uvěřil tomu a podle této představy také jednal. Na současném bojišti přesyceném senzory už totiž nestačí pouze skrývat vlastní síly. Musíme také umět aktivně vytvářet obraz, který chceme protivníkovi ukázat. To je podstatou vojenského klamání.
Když už nestačí být neviditelný
Současné bojiště je stále transparentnější. Nad prostorem operace se pohybují bezpilotní prostředky, elektromagnetické spektrum je monitorováno a termovizní senzory dokážou odhalit to, co dříve zakryla tma. Informace získaná jedním senzorem může být navíc velmi rychle předána prostředku schopnému vytvořit konkrétní efekt. Digitalizace a stále větší propojení přitom nepřinášejí pouze nové schopnosti, ale také novou zranitelnost. Každá radiostanice, datový přenos, senzor, bezpilotní prostředek nebo systém velení vytváří určitou stopu, kterou může protivník využít. V podmínkách LSCO tak může vzniknout pocit, že možnost něco před protivníkem skutečně ukrýt postupně mizí a vojenské klamání tím ztrácí svůj význam. My docházíme k opačnému závěru. Pokud už nemůžeme spoléhat na to, že protivník nic neuvidí, musíme mnohem více přemýšlet nad tím, co chceme, aby viděl.
To je podstata vojenského klamání, Military Deception neboli MILDEC. Nejde pouze
o maskování techniky nebo rozmístění několika maket. Skutečným smyslem MILDEC je působit na vnímání situace protivníkem a prostřednictvím tohoto vnímání ovlivnit jeho rozhodování. Klamné místo velení má skutečný význam tehdy, pokud jej protivník vyhodnotí jako důležitý prvek našeho systému velení a řízení. Klamný přesun musí podporovat představu o našem záměru. Vizuální, tepelná nebo elektromagnetická stopa musí zapadat do stejného příběhu jako pohyb jednotek a další pozorovatelné projevy jejich činnosti. Nejde tedy pouze
o vytvoření klamného objektu. Jde o vytvoření věrohodného, ale nesprávného obrazu bojiště.
Od Fortitude k digitálnímu bojišti
Vojenské klamání samozřejmě není novou disciplínou. Jedním z jeho nejznámějších historických příkladů zůstává spojenecká operace Fortitude, spojená s přípravou invaze do Normandie. Její nadčasovost nespočívá v konkrétních technických prostředcích tehdejší doby, ale především ve způsobu myšlení. Klamání nebylo izolovaným trikem. Bylo součástí širšího úsilí zaměřeného na ovlivnění protivníkova vnímání, jeho hodnocení situace a následného rozhodování.
A právě toto ponaučení je důležité i dnes. Technologie se změnily, princip nikoliv. Současný protivník nemusí sledovat pouze pohyb jednotek nebo jejich vizuální stopu. Výsledný obraz situace může skládat z velkého množství různých indikátorů. Moderní klamání proto musí odpovídat prostředí, ve kterém může být naše činnost sledována různými prostředky současně. Klamné místo velení, které je přesvědčivé pouze při vizuálním pozorování, ale jeho další projevy neodpovídají skutečnému místu velení, nemusí svůj účel splnit. Stejně tak samotná maketa bojového vozidla ještě nepředstavuje MILDEC. Moderní vojenské klamání musí vytvářet souvislý příběh, kterému může protivník uvěřit.
MORAVIAN LANCE 2026: od teorie k experimentu
Právě tímto směrem rozvíjí své schopnosti 71. praporní úkolové uskupení. Při cvičení MORAVIAN LANCE 2026 bylo uplatnění klamných opatření proti protivníkovi v průběhu útočné činnosti jedním z výcvikových cílů. Současně bylo ověřováno velení prostřednictvím hlavního místa velení (Main Command Post, MCP) a zadního místa velení (Rear Command Post, RCP), multisenzorový sběr informací a integrace zpravodajství, sledování a průzkumu (Intelligence, Surveillance and Reconnaissance, ISR) do systému targetingu. Propojení jednotlivých schopností je pro další rozvoj MILDEC zásadní. Vojenské klamání nemůže existovat jako izolovaná disciplína ani jako doplněk, který štáb připojí k téměř dokončenému plánu. Klam musí vznikat společně s plánem vlastní operace.
Pokud chceme protivníka přesvědčit, že hlavní úsilí povedeme v jiném prostoru, nemůže tuto představu vytvářet jediný izolovaný prostředek. Pokud budujeme klamné místo velení, musíme přemýšlet nad tím, podle jakých indikátorů protivník skutečná místa velení vyhledává
a identifikuje. Pokud má klamný přesun podporovat falešnou představu o našem budoucím úsilí, musí zapadat do širšího obrazu naší činnosti. Na začátku plánování MILDEC proto musí stát jednoduchá otázka: Co chceme, aby si protivník myslel? A okamžitě po ní otázka druhá: Co musí vidět, aby tomu uvěřil?
Ends, Ways and Means: od cíle k prostředkům
Pro takové uvažování je užitečná klasická logika Ends, Ways and Means, tedy cíle, způsoby a prostředky. Ends představují cíle, kterých chceme prostřednictvím klamání dosáhnout. Klam totiž není cílem sám o sobě. Chceme například udržet bojeschopnost vlastních sil, chránit systém velení a řízení, vytvořit podmínky pro manévr, získat čas, skrýt skutečné hlavní úsilí nebo přimět protivníka soustředit svou pozornost a prostředky nesprávným směrem. Také hodnocení úspěšnosti klamu proto musí jít dál než k otázce, zda protivník objevil naši maketu. Mnohem podstatnější otázkou je: Ovlivnil klam jeho rozhodnutí ve prospěch našeho záměru?
Ways představují způsoby, kterými požadovaného efektu dosáhneme. Mohou mezi ně patřit klamná místa velení, klamné přesuny, demonstrativní činnost, makety nebo práce
s elektromagnetickou, tepelnou a vizuální stopou. Jejich síla vzniká především tehdy, když nefungují izolovaně, ale podporují společný klamný příběh a jsou synchronizovány
s manévrem, zpravodajstvím, palebným působením, elektronickým bojem a ochranou vlastních sil. Means pak představují konkrétní prostředky, technologie, materiál a lidské schopnosti, které nám umožňují požadovaného efektu dosáhnout.
Český obranný průmysl jako partner
Právě v oblasti Means vidíme výrazný prostor pro spolupráci Armády České republiky (AČR) s českým obranným průmyslem. Moderní MILDEC nemusí být založen jen na drahých
a technologicky složitých systémech. Vedle nich potřebujeme hledat také dostupná, modulární, nahraditelná a rychle použitelná řešení. Zkušenosti spojené s MORAVIAN LANCE 2026 podporují přístup, ve kterém nové technologie nevnímáme izolovaně, ale ověřujeme jejich přínos jako součást širšího systému. Stejný princip chceme aplikovat také na vojenské klamání. Vojáci musí umět definovat operační problém a požadovaný efekt. Český obranný průmysl může přinést technologie, výrobní know-how a schopnost inovovat. Armáda pak potřebuje vznikající řešení experimentálně ověřovat v podmínkách co nejbližších jejich skutečnému použití. Výsledkem nemá být technologie pro technologii. Výsledkem musí být funkční efekt na bojišti.
Spolupráce s českým průmyslem se proto nemusí týkat pouze samotných maket. Je možné hledat řešení, která budou podporovat vytváření přesvědčivého klamného obrazu napříč různými způsoby pozorování. Zda dané řešení funguje, však nelze hodnotit pouze podle jeho technických parametrů. Musí být konfrontováno s realitou výcviku, taktickým plánem
a způsobem, jakým protivník získává a vyhodnocuje informace. Spojení vojáků, techniků
a průmyslu může vytvářet prostor pro rychlé experimentování, vyhodnocování slepých cest
a zavádění řešení, která budou skutečně použitelná na úrovni bojové jednotky.
Klamná místa velení, klamné přesuny a alternativní signatury
Zvláštní pozornost si z tohoto pohledu zaslouží místa velení. Digitalizace systémů velení nám poskytuje zásadní výhody, současně však vytváří elektromagnetickou, tepelnou a vizuální stopu. Nestačí proto řešit pouze maskování skutečného místa velení. Musíme zároveň přemýšlet nad vytvořením jeho věrohodné klamné alternativy. Klamné místo velení musí být v tomto smyslu téměř stejně promyšlené jako místo skutečné. Musí zapadat do obrazu, který chceme protivníkovi nabídnout.
Stejná logika platí pro klamné přesuny. Pohyb jednotky není pouze kolonou jedoucích vozidel. Doprovází jej řada dalších indikátorů. Má-li klamný přesun nebo demonstrativní činnost uspět, musí zapadat do širšího příběhu celé operace. Tím se mění také filozofie ochrany vlastních sil (Force Protection). Nejde pouze o snižování vlastních signatur. Současně můžeme pracovat
s vytvářením alternativních signatur, které protivníkovi komplikují rozlišování skutečného od klamného. Nemusíme přitom vždy usilovat o dokonalé oklamání. Také nejistota může být efektem. Pokud protivník nedokáže dostatečně rychle rozlišit skutečný cíl od klamného, vzniká dilema. A dilema znamená potřebu dalšího ověřování, rozhodování a času.
Vojenská lest ano, prorada ne
Vojenské klamání zároveň vždy vyžadovalo kreativitu. I současné bojiště vytváří prostor pro vojenské lsti a nekonvenční postupy, které mohou odvést protivníkovu pozornost, podporovat překvapení nebo chránit skutečný záměr vlastních sil. Takové myšlení musíme podporovat, zároveň však musí mít jednoznačnou hranici.
MILDEC musí respektovat právo ozbrojeného konfliktu (Law of Armed Conflict, LOAC)
a platná pravidla použití síly (Rules of Engagement, ROE). Jednoduše řečeno: vojenská lest ano, prorada ne. Ambicí profesionálního velitele není pravidla obcházet, ale kreativně využívat legitimní prostor, který pro vojenské klamání existuje. Proto musí být také právní hledisko součástí plánování klamu od jeho počátku, nikoliv jen kontrolou hotového plánu. Pro AČR jako součást Severoatlantické aliance (NATO) je tato hranice součástí profesionality stejně jako samotná účinnost klamání.
Od Fortitude k Vivaldi
Pokud operace Fortitude představuje historickou inspiraci, současné konflikty dokazují, že překvapení a klam neztratily význam ani v prostředí bezpilotních prostředků, digitálních sítí
a rozsáhlého senzorového pokrytí. Jednou ze současných inspirací, kterou stojí za to dále studovat, je operace Vivaldi. Nejde přitom o mechanické kopírování konkrétních postupů
z jiného bojiště. Každý protivník, terén, technologické prostředí i operační situace jsou jiné. Podstatnější je princip spojující historické i současné příklady: překvapení z moderního bojiště nezmizelo, musíme jej však aktivně vytvářet. Právě tento způsob uvažování chceme dále rozvíjet také v prostředí 71. praporního úkolového uskupení.
Od sensor-to-shooter k sensor-to-decision
Při rozvoji moderních bojových schopností často hovoříme o principu sensor-to-shooter, tedy o co nejrychlejším propojení senzoru s efektorem, který je schopen na zjištěný cíl působit. MORAVIAN LANCE 2026 pracovalo mimo jiné s multisenzorovým sběrem informací, integrací ISR do palebné podpory a dynamickým cílením. MILDEC nám však umožňuje podívat se na stejný proces z opačné strany. Také protivník disponuje senzory. Také on sbírá informace, vyhodnocuje je, vytváří si obraz situace a na jeho základě rozhoduje o dalším jednání a použití svých efektorů.
Právě rozhodnutí je tedy bodem, o který nám jde. Pokud nedokážeme zabránit protivníkovým senzorům, aby něco zaznamenaly, můžeme se snažit ovlivnit význam toho, co zaznamenají. Vedle sensor-to-shooter proto můžeme při uvažování o MILDEC pracovat také s principem sensor-to-decision, tedy od senzoru k rozhodnutí. Klamná maketa, alternativní signatura, klamné místo velení nebo klamný přesun totiž nemají hodnotu samy o sobě. Hodnotu získávají tehdy, pokud ovlivní protivníkovo hodnocení situace a následně jeho rozhodnutí. Právě v tomto bodě se vojenské klamání mění z technického opatření ve skutečný nástroj boje.
MILDEC musí sestoupit na taktickou úroveň
Rozsáhlé klamné operace budou vždy vyžadovat koordinaci vyšších stupňů velení. Charakter LSCO však současně vyžaduje, aby schopnost klamat pronikla až na taktickou úroveň a stala se přirozenou součástí uvažování velitelů a štábů. MILDEC nemůže zůstat schopností několika specialistů. Při tvorbě variant činnosti (Course of Action, COA) nestačí řešit pouze vlastní manévr, palby, zabezpečení a ostatní funkce. Štáb musí zároveň přemýšlet nad tím, jak vlastní plán pravděpodobně uvidí protivník a jak chceme tento obraz ovlivnit. Každou variantu činnosti by proto měly provázet dvě otázky: Co chceme, aby si protivník myslel, že uděláme? A co musí vidět, aby tomu uvěřil?
Právě v tom vidíme jednu ze zásadních změn myšlení potřebných pro vedení boje vysoké intenzity. Pro 71. praporní úkolové uskupení proto MORAVIAN LANCE 2026 nepředstavovalo konečný bod. Bylo příležitostí ověřovat nové technologie a postupy přímo v kontextu bojové činnosti praporního úkolového uskupení. Tímto směrem chceme pokračovat. Rozvíjet vlastní postupy, experimentovat, propojovat taktiku s technologiemi, spolupracovat s českým obranným průmyslem, konfrontovat vlastní představy s realitou výcviku a současně celý proces zasazovat do prostředí AČR a NATO.
Nestačí se skrývat. Musíme umět klamat
Především potřebujeme změnit způsob, jakým o klamání přemýšlíme. Moderní bojiště nebude pouze soutěží o to, kdo má více senzorů, kdo rychleji přenese informaci nebo kdo disponuje účinnějšími efektory. Bude také soubojem o interpretaci informací a rozhodnutí, která na jejich základě vznikají.
MILDEC proto není návratem k maketám druhé světové války. Je moderní odpovědí na starý vojenský problém v novém technologickém prostředí.
Na bojišti LSCO už nemusí být úspěchem pouze zůstat neviditelný. Stále významnější bude schopnost vytvořit několik možných obrazů reality a protivníkovi zkomplikovat rozpoznání toho skutečného.
Nemůžeme vždy rozhodnout o tom, zda se protivník bude dívat. Můžeme ale usilovat o to, aby viděl právě to, co potřebujeme, aby viděl.
Zpracoval: Tým sedmdesát jedničky
