Kurz přežití v tísni

   Ve dnech 16. – 20. února 2015 se v Krušných horách uskutečnil instruktorský kurz přežití v tísni, jehož se zúčastnili i tři příslušníci našeho útvaru. Jeho průběh se nám pokusí přiblížit desátník Tomáš Regec.

   Všechny uchazeče o absolvování kurzu čekalo nejprve vstupní přezkoušení. Po testu ze znalostí v oboru přežití následovala fyzická část, kdy jsme všichni museli prokázat psychickou odolnost a fyzickou zdatnost při běhu na 15 km v časovém limitu 2 hodin, přičemž náročnost terénu byla hlavním nepřítelem v plnění tohoto úkolu. Všichni cvičící prošli testem i během, čímž prokázali své odhodlání účastnit se tohoto náročného kurzu.

   Protože se jednalo o instruktorský kurz přežití, v celém jeho průběhu se důraz kladl zejména na metodické vystupování, preciznost provedení a improvizaci.

   Na počátku cviční jsme byli rozděleni do dvoučlenných týmů a dostali jsme první úkoly. Losováním nám byl přiřazen druh ohně, který jsme museli vytvořit, metodicky prezentovat, ukázat jeho funkčnost a zodpovědět na záludné otázky instruktorů. Jelikož náš tým byl s plněním tohoto úkolu rychle hotov, zbylo nám ještě dost času na přípravu a zbudování dlouhodobého zimního přístřešku. Pro vybudování a další metodické prezentování jsme si vybrali sněhový dům, který nám byl „domovem“ v příštích chladných nocích.

   Po náročných a vyčerpávajících prezentacích a přednáškách následoval jeden z nejtěžších úkolů a to přečkat noc v mrazu ve svých vybudovaných přístřešcích. Tento úkol se nezdá tak složitý, háček však byl v tom, že byla stanovena ústroj - maskáče vz. 95, šála, čepice, tričko s krátkým rukávem a horní díl termoprádla. Žádný spacák, žádná karimatka a žádná jiná výstrojní součástka. Cílem bylo nasimulovat reálnou situaci a vyzkoušet si, jak reaguje tělo na tak náročné podmínky. Noc byla velice chladná, teplota se pohybovala kolem -6° C, přitom v našem sněhovém domě bylo kolem -1°C až 0°C. Celou noc jsme přečkali střídavě u ohně a v přístřešku, kde jsme si místo karimatky vystlali místo na ležení smrkovými větvičkami. Chladnou noc se nám podařilo překonat intenzivní dobrou náladou, která se ani na moment nevytratila. Právě díky pozitivnímu myšlení jsme tento úkol hravě splnili.

   Po několika hodinách odpočinku nás čekala metodická prezentace zkušeností z budování přístřešků, jejich nevýhod a výhod a posouzení jejich funkčnosti z minulých nocí. Právě otestování věci v nepříznivých podmínkách donutí člověka zapracovat a zapřemýšlet, aby příští noc byla lepší a lepší. Součástí těchto metodických výstupů byla i prezentace užitečných předmětů, vyrobených improvizací. K vidění byly sněžnice a hůlky, oštěpy, sluneční brýle, různé druhy zbraní a dalších užitečných předmětů.

   Jedním z posledních úkolů, který jsem osobně považoval za extrémní, bylo simulování překonání nebezpečného prostoru - vodní překážky. Simulace spočívala v propadnutí pod ledový příkrov do vody. Před překonáváním zamrzlého jezera bylo klíčové řádně si připravit vybavení i popruhy na batohu, aby právě v případě prolomení ledu byl voják schopen ho rychle odhodit. Cvičící se nejprve navázal na jistící lano, aby jej v případě paniky nebo topení mohl instruktor z vody vytáhnout. Poté nás již čekal vysekaný čtverci uprostřed vodní překážky s hloubkou 3 m. Voda v rybníce měla asi 2° C a šok se dostavil okamžitě. Nejdůležitější bylo nezmatkovat, zachovat klid, shodit batoh a vyhodit ho na pevný led a potom co nejrychleji vylézt sám a okamžitě nebezpečný led.

   Poté, co jsem se dostal na pevnou zemi, jsem okamžitě svléknul horní polovinu těla a převlékl se do suchého, přitom jsem ruce měl tak zkřehlé, že jsem nebyl schopen zapnout knoflíky. Zrychleným přesunem jsem se musel dostat na určené místo a jednou sirkou rozdělat oheň. Pak jsem několik hodin sušil věci na improvizovaných sušácích a vyrobených ramínkách.

   Poslední noc jsme strávili již v „pohodlí" našich přístřešků, tentokrát i se spacáky a karimatky. Na konec nás ještě čekal závěrečný test, který rozhodoval o udělení licence. Ten nás však nezaskočil a na všechny otázky jsme správně odpověděli před vypršením stanoveného času.

   Instruktorský kurz přežití jsme tedy zvládli a do posádky z Krušných hor přijeli 3 nový instruktoři přežití v tísni – rotmistr Pavel Brodňan, desátník Petr Zachel a desátník Tomáš Regec.