Minometná baterie dorazila do Lotyšska

Vojáci 1. úkolového uskupení Armády České republiky v rámci alianční předsunuté přítomnosti eFP, kteří 14. června vyjeli z Hranic, dorazili až do místa působení v lotyšském výcvikovém prostoru Adazy o tři dny později – 17. června. Jak probíhal přesun, popisuje kapitán Michal Bogdan.

Motor lokomotivy zvýšil otáčky, až se rozdrnčela okna vagónů, hlasité zapískání a šest set metrů dlouhý vlak se s trhnutím pomalu rozjel vpřed. Velitel 71. mechanizovaného praporu naposledy zamával odjíždějícím vojákům a pak už vojenská vlečka v Hlubočkách zmizela za zatáčkou. Právě začala 1 250 kilometrů dlouhá cesta 1. úkolového uskupení Armády České republiky do prostoru nasazení na území Lotyšska (1. ÚU AČR eFP).

Po dlouhých měsících výcviku a přípravy materiálu tak úkolové uskupení vyráží vstříc svému úkolu. Padesát pět příslušníků AČR ze sedmi různých útvarů je ubytováno ve dvou vozech, za kterými se táhne téměř 600 metrů dlouhý sled nákladních vagónů s vozidly a materiálem, který bude jednotka potřebovat k plnění svého operačního úkolu.

Samotné vagónování jednotky zabralo celý den, kdy automobily najížděly na dvě řady železničních vozů, zatímco na boční rampě dva autojeřáby přemisťovaly naložené ISO kontejnery na čekající speciální vagóny. Vše bylo řádně připevňováno a zkontrolováno, aby během dlouhé cesty nedošlo k žádné nehodě.

Zbraně, munice, náhradní díly, spojovací a jiný materiál jsou pečlivě uloženy v kontejnerech, kterým předchází dlouhá řada kontejnerových vozidel a vleků, ale nejvíce pozornosti přitahují ostré hrany mohutných vozidel PRAM, tvořících hlavní výzbroj přesunující se jednotky.

V den odjezdu se na vojenské vlečce shromáždili příslušníci jednotky, přišlo i několik rodinných příslušníků. Velitel 71. mechanizovaného praporu podplukovník Petr Blecha se zde osobně rozloučil s vojáky, kteří odjeli plnit náročný úkol do Pobaltí.

Pak už přišel čas odjezdu, vojáci nastoupili do vlaku a ten se posléze pomalu rozjel vpřed. První část přesunu, dlouhá přes 800 kilometrů, směřovala až k severovýchodní hranici Polska, do malého městečka Suwalki. Tam vlak dorazil po třech dnech, během kterých vojáci opustili vagóny jen ve chvílích, kdy během delších zastávek se svolením velitele převozu zkontrolovali upevnění vozidel a materiálu.

V Suwalkách poté jednotka zvagónovala veškerou techniku, naložila kontejnery a pod dohledem vojenské policie vyrazila na další část přesunu. Čekalo je 430 km jízdy po vlastní ose, náročného a dlouhého úkolu, který je zavedl přes území tří států. Tato cesta prověřila zejména ostražitost a dovednosti všech řidičů konvoje.

Nutnou a vítanou přestávkou v přesunu byla zastávka na základně Rukla, kde vojáci kontingentu strávili noc, aby pak mohli na druhý den pokračovat ve své cestě. Ještě před obědem překročili státní hranici Lotyšska a po několika dalších hodinách dosáhli bran výcvikového prostoru a kasáren Adazi, které se na více než šest měsíců stanou jejich domovem.

„Před samotným přesunem panovaly jisté obavy, protože na tak dlouhé trase jsme mohli očekávat mnoho technických i dopravních komplikací. Nakonec ale všechno proběhlo v naprostém pořádku. Nemalou měrou díky práci jak řidičů, tak i mechaniků, kteří techniku na naši dlouhou cestu připravili. Nemenší dík samozřejmě patří i polským, litevským a lotyšským vojenským policistům, kteří při našem doprovodu předvedli profesionální práci a bezpečně nás dovedli celou trasou přesunu,“ říká poručík J. B.

Symbolický konec cesty nastal o několik dní později, kdy na slavnostním nástupu celého úkolového uskupení eFP Lotyšsko (CAN eFP BG) za zvuku státní hymny vystoupala na stožár česká vlajka a kanadský velitel přivítal české vojáky v řadách eFP. Ve svém krátkém projevu vyzdvihl přínos, jaký české úkolové uskupení přináší a popřál jim hodně štěstí v jejich působení.